Následovné pasáže su mnou zámerne vytrhnuté z kontextu a prekrútené,pretože mám isto nejaký skrytý úmysel a ciel :).Ďalej sú doplnené nevhodnými a nepravdivými komentármi ktorými tiež isto niečo tajné sledujem.Znehodnotím tak celkový prínos tohto interwiev a posolstva lásky pre svet,pretože oni chcú iba "dobro" pre nás ako ten proletariát.
Židovská komunita Emanu–El
Sídlo liberálního židovského náboženství v Argentině
Nevraživost vůči židům se objevila až později, to znamená tehdy, když se feudální řád dostal do krize, v situaci, kdy se vynořila třída schopná výhodně nahradit židy v jejich ekonomické funkci a činnostech: fabrikantská a obchodní městská buržoazie. Buržoazie se tedy stala hybnou silou antisemitismu, třebaže nebyla hlavní vykonavatelkou perzekucí a krutostí.
Ahaá takže preto ste vlastne vymysleli ten komunizmus?...
V Itálii se nesetkáváme s antižidovskými pogromy, jako jinde v Evropě, kde k nim, naproti tomu, docházelo od počátku druhého tisíciletí našeho letopočtu. Lidové vzpoury proti židům vycházející z františkánství ovšem vyjadřovaly zlobu jak vůči křesťanským bankéřům tak vůči židům, rovněž tak i vůči církvi, která byla na výsluní a honosila se přepychem…
Jakto že ne?pogromy v Taliansku 1492,1540, v Neapoli 1496,1533,1541,......
S ohledem na zrod buržoazie zabývající se “specifickou” výrobou a obchodem, se bankovní činnost židů zajímajících se ani ne tak o vytváření majetku, ale o velkou potřebu přepychu šlechticů a další neplodné aktivity jako, kupříkladu, financování válek, jevilo nejen neužitečným, ale také “příživnickým” rysem, a to, co původně bylo pro židy “normálním, přirozeným” zájmem, stalo se lichvou. Židé byli zároveň přesunuti “k pórům společnosti”, (podle grafického vyjádření Abrahama Léona). Stávali se věřiteli pro bezvýznamné lidi, což vysvětluje obrovskou nenávist lidových mas. Na kořen této záležitosti jasně poukázal William Shakespeare ve svém velkém dramatu Kupec Benátský. Podívejte se na scénu, ve které Antonio a Shylock diskutují o “zákonnosti” jejich vzájemných výdělků: “královskému kupci” jde o vzájemnou výměnu, zatímco Shylockův “zájem” směřuje jinam. Žid tudíž takovému uvažování nerozumí a obhajuje to, aby kapitál dával své plody, jako když kůzle roste v břiše matky.
Takže lichva je vlastne normálny a prirodzený záujem(ako pre koho no)....pôžičky buržoazií,vystriedali pôžičky obrovskému ľudu,takže nenávisť od buržoazie vystriedala tá od bezvýznamnej!!! ľudovej pospolitosti?K tomu kupcovi benátskemu,samozrejme že žid takému uvažovaniu nerozumie,tak isto arijec nerozumie tomu židovskému a len krúti hlavou nad talmudom.Kapitál aby dával plody(vám) musia tie plody zákonite niekde vzniknúť/chýbať,nič sa len tak neobjaví z ničoho,treba na to prácu,čož vy neuznávate a ani nepoznáte....to prirovnanie k rastu v bruchu je viac než výstižné....
Z Anglie a z Francie byli židé na konci 13. a ve 14. století jednoduše vyhnáni. Nezpůsobilo to větší problémy společnosti ani státu. Mnoho kultivovaných a vzdělaných lidí samotnou okolnost těchto odsunů pomíjelo. Pravý opak toho, co se stalo ve Španělsku a Portugalsku na konci 15. století! Králové těchto zemí, kteří židy neústupně hájili, podlehli nakonec tlaku měst a přijali proti protižidovská donucovací opatření. Dobře si uvědomovali ekonomickou nestálost svých zemí, stejně jako nestálost tamní rodící se buržoazie, neschopné nahradit židy v jejich roli ekonomické podpory monarchie, aniž by to podnítilo vážné těžkosti. Právě to se skutečně stalo v tehdejší společenské praxi. Donucovací opatření ve Španělsku spočívala ve vyhnání těch, kdo popírali akt křtu; v Portugalsku v povinném, vynuceném pokřtění.
Niet sa ani čomu diviť,nezáleží to od toho kto a ako "štátu"vládne,ale kto sú jeho obyvatelia/národ/rasa/etnikum.....
V proslulém tvrzení Wernera Sombarta se konstatuje, že tam, kam iberští židé odešli přinášejíce sebou svůj kapitál, kapitalismus prosperoval - oproti tomu zemi, kterou opustili, zanechali bez rozvoje. Toto tvrzení je chybné, mohli bychom říci dětinsky mylné. Sombart uváděl příklad Holandska a mohl by přidat i Itálii. Hlavní část emigrantů však v té době mířila k Turecku a na sever Afriky. Krom toho, značná část iberských židů zůstala se svým kapitálem na místě a přešla na katolickou víru; což nezabraňovalo tomu, aby se na pyrenejském poloostrově kapitalismus nerozvíjel, ani tomu, aby přestal zaujímat místo v turecké říši. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Tam, kde proběhla silná kapitalistická transformace, mohl být žid hospodářsky začleněn a využíval přitom kapitál, který přinesl. V místech, kde přetrvával feudalismus jako např. v Turecku, mohl zastávat svou funkci tradičním způsobem. A když se feudalismus začal rozpadat, aniž by se do toho vložil silný buržoazní rozvoj (kupř. v Polsku, Litvě, části Německa atd.) podíleli se židé na pomalém rozkladu společnosti, zůstávajíce na okraji, bez prostředků a bez možnosti zdravé společenské a strukturální obnovy.
Asi tak..,tam kde je obyvateľstvo lenivé sa samo uživiť prácou,ťažko sa vy na nich priživíte napríklad tou prirodzenou úžerou,kapitál nekapitál ach vy nositelia pokroku.
Politické koncepce národního a lidského obrození Nizozemí daly první impuls, po němž následovaly další buržoazní revoluce. Sluší se zmínit jméno pro většinu neznámé: Marnix van Sint-Aldegonde, jedná se nejen o autora nizozemské národní hymny Wilhelmus van Nassouw, skutečné Marseillaisy osvobozujícího boje, ale také deklarace práv člověka a národů, která se stala prostřednictvím slavné teze Samuela Adamse doktrinářským zdrojem Prohlášení o nezávislosti Spojených států, jakož i Deklarace práv člověka a občana z doby Velké francouzské revoluce.
Krásne to priznania :),dôsledky si uvedieme ďalej.
Holandský národ se židy zacházel vždy s bytostným respektem. S humanistickým přístupem v tom nejušlechtilejším slova smyslu, dokládaným četnými příklady od jedinečných židovských postav ztvárněných s tak velkou láskou velikánem Rembrandtem, až po obětavou solidaritu projevenou rodině Anny Frankové.
Rembrandt maloval kde čo. A ano ano,otec Anny Frankovej napísal pekný denník svojej dcére,a to guličkovým perom ktoré mu poslali z budúcnosti(denník začal/a písať12.6.1942 a guličkové pero sa vyrába od oktobra 1945)
Oba duchovní obři, kteří mohli, v případě Německa, překonat tak tragický spor mezi národností a humanistickou universálností, byli Židé: Heinrich Heine a Ludwig Börne. Vedle nich samozřejmě další gigant, rovněž židovského původu, který se jmenoval Karel Marx.
Samochvála smrdí :)
Na téma, kterým se zabýváme, bychom mohli citovat mnoho dojemných, vzrušujících prohlášení, ať už vyslovených či napsaných těmito velkými mysliteli. Ale omezíme se na jediné, napsané Ludwigem Börnem v jednom z jeho Pařížských dopisů 7. února 1832:… Narozen jako otrok, miluji svobodu více než vy…
Narozen bez vlasti, přeji si víc než vy jednu mít.
A narozen v maličké židovské uličce,…nestačí mi město, kraj ani provincie. Jedině celá vlast mne uspokojí…
A to tá vlasť bude vážne stačiť?
Národ je, podle již klasického vymezení Vladimíra Iljiče Lenina “stabilním společenstvím, historicky spoluvytvořeným nějakým územím, jazykem, hospodářstvím, a z těchto okolností i vyplývajícím národním rysem”. Jsou-li některé z těchto rysů přítomny - avšak ne všechny - hovoříme o “národnosti”. Takový termín tedy náleží židům východní Evropy od 13. století, ale nezahrnoval ani nezahrnuje židy ve zbytku světa, přestože kvalitní myslitelé nejen jako Dubnov ale také jako socialistický teoretik Otto Bauer tvrdí opak.
viz Izrael.....tam si tiež nepotrpia na nejaký rasový pôvod
Bohužel ne vždy měli židé svědomí a nezbytnou sebeúctu, aby s hrdostí tyto kulturní vlastnosti zdůraznili. Naopak spíše často zkoušeli být soupeři těm, kteří jimi opovrhovali na jejich vlastní málo úctyhodné půdě. Například v Rakousku i Německu byly zabity stovky židů nesnášenlivými vojáky, aby je zbavili odvahy – ano odvahy! - odmítnout vstoupit do těchto vražedných her nazývaných čest a souboj. Podle mého mínění byla hrdost u mnohých židů žalostná, zatímco je šovinistický německý tisk po šestidenní válce nazval “Prusy Jordánu”; namísto odpovědi, že válka může být někdy bohužel nezbytná, ale že srovnání s podlým pruským militarismem pro ně představuje opravdovou urážku.
:) niekto lichvu,iný....
Nakonec tu zbývá socialistické hnutí, nositel hlubokého a sjednocujícího humanismu, který byl již od svého vzniku vyhlašován všemi svými teoretiky počínaje Karlem Marxem a Bedřichem Engelsem. S tím, co bylo řečeno, není v rozporu angažování se s “dělnickou třídou”, ani vyhlášení boje a dokonce ani vyhlášení revolučního násilí. Nepředstavuje to ani překážku této identifikace v souvislosti s globalizujícím a universálnímu “lidstvím”.
a donieslo 100 000 000 obetí komunizmu,to je fak prínos priam hlbokého zjednocujúceho humanizmu
Sám Marx, syn konvertity, se samozřejmě žádným židovským kulturním rysem nechlubil. Ale z velké části od svých předků rabínů bezpochyby zdědil výjimečnou myšlenkovou schopnost i svou nesrovnatelnou dialektickou sílu. Inkorporace četných židů do všech úrovní socialistického hnutí se nepochybně uskutečnila, díky specifickým důvodům, které měly navíc obecnější rys. Šlo o úsilí hluboce změnit společenské struktury. Obdobně pak i díky teoretickému a doktrinářskému myšlení uplatňovanému po staletí. To přineslo zvláštní hlediska a východiska.
Hej vieme,vieme ....
Mezi teoretiky, hlasateli a vůdci socialistického hnutí, můžeme jmenovat, a to ve všech jeho proudech, mnoho dalších velmi znamenitých osobností židovského původu. A všichni tito se evidentně “židy necítili” neboť jejich učení přispívalo k integraci; kromě toho, že byli při respektování všech náboženství, z principiálních důvodů od každé náboženské víry odděleni, ať už byla jakákoliv. Co se týká kulturních židovských rysů, dosáhl proces jejich eliminace různých úrovní. Mělo to souvislost s charakterem každého jedince.
Sa volali že- politickí komisári NKVD viz.Katyňský masaker......alebo tu.....
V devatenáctém století žil Ferdinand Lassalle. Na konci stejného století a na začátku dvacátého století žila drahá Rosa Luxembourgová, zavražděná společně s Karlem Liebknechtem; v Rakousku Viktor Adler, jeho syn Friedrich a Otto Bauer, a v Rusku teoretici a vůdci takového formátu jako Pavel Borisovič Axelrod, Lev Davidovič Trockij (vlastním jménem Leib Bronštejn), Julij Osipovič Martov (vlastním jménem Ceděrbaum), Jakov Michajlovič Sverdlov, Grigorij Jevsjejevič Zinověv, Lev Borisovič Kameněv, Mojsej Solomonovič Urickij, V. Volodarskij; Maxim Maximovič Litvinov (vlastním jménem Meir Henoch Wallach), sovětský představitel ve Společnosti národů, jehož výzvy čelit tehdejší nacisticko-fašistické agresi zůstaly, bohužel, nevyslyšeny.
A zas tá samochvála...:)
Věřím, že tento pokus o socialistickou transformaci ve východní Evropě byl ve smyslu lidské emancipace, společenské spravedlnosti a důstojnosti nejodvážnější, jaký byl dosud v historii zaznamenán, a to až po dnešní časy! Všechny pozdější pokusy jej budou muset překonat, ale nikdy se nepřestat zajímat o tuto velkolepou zkušenost, která neztroskotala, jak se většinou dočítáme, ale která se nakonec zhroutila, protože už nemohla odolávat tlaku velmi mocného a bezohledného nepřítele.
To asi bude už ten sionizmus
Vyhubit nacistického ducha! Co se mne osobně týká, říkám to s plným vědomím odvahy, které takové prohlášení vyžaduje. Protože to je jisté a já tomu věřím! Bezpochyby přitom využívali příslovečnou disciplinu, stejně tak jako německou poslušnost. Jak by mohli nepoužít to málo, co jim mohlo posloužit v tak zoufalé situaci? S úpadkem – dobře to vysvětlují dnes již klasické zákony psychoanalýzy – došlo k opakování, a to, co bylo oživeno, včetně rasismu, se vrací, díky frustraci, jako havěť vylézající ze stoky, nedodržují-li se hygienická pravidla.
Humanista až do morku kostí :)
Drazí přátelé, děkuji vám, že jste mi naslouchali s tak velkou trpělivostí. Věřím, že jsem poukázal na mnoho různorodých námětů, myšlenek a fakt z židovské kultury i kultury obecně, z židovských dějin i z historie obecně. Nebude mi vytýkáno, že jsem zahrnul svůj způsob chápání humanismu. Především se cítím vroucně spojen se všemi, kdož představují a milují lidské bytosti, kdož milují dobro a nenávidí zlo a angažují se, aby dobro nad zlem zvítězilo; kdož věří či nevěří v Boha a chápou lásku k člověku po svém. Naproti tomu - mne nic neváže pouze k cynikům, kteří ničemu nevěří a pohrdají svými bližními, proti takovým cynikům se bytostně stavím. A věřím, že to mám společné nejen s vámi všemi, ale také s humanisty všech míst a všech dob.
No myslím že si nám ukázal viac než dosť rabi a hlavne vysvetlil podstatu toho "humanizmu"