Takže, náš hlavný hrdina začína svoje pôsobenie neslávne, exkurziou po ústavoch na obnovu zdravého ducha,so záchvatmi a excesmi z ktorých ho vylieči krásna blond doktorka(nieje to náhoda, že vela židov si potrpí na krásu arijských žien viz.etnické zloženie v bordeloch TelAvivu,niet sa čomu diviť židovky sú málo pekné-skoro nič,ako keď opisuje fotku svojej matky z mladých liet ,žeby to ten slávny Freudov Oidipov komplex ?“vypadala jako Anna Franková“-toť najznámejšia amatérska spisovatelka a hrdinka no neskutočná opica šeredná,ktorá si písala počas nemeckej okupácie v holandsku v úkryte dennik guličkovým perom dávno pred jeho vyrobenim a uvedením na trh)
Pred hospitalizáciou náš predstavitel archeotipu žida(ako sa sám definuje slovom ahasver-večný žid…starý zákon …..až do dnes a nafurt.)nachádza svoju v detstve nepoznanú identitu(možno aj to bolo príčinou jeho psychického stavu,kde ho v povojnovom detstve šikanovali a diskriminovali za jeho židovský pôvod,holt ten dedičný hriech sa predsa len dedí).Po „nájdení sa“ prichádza do židovskej obce a ako sám píše „s rodným listom matky ,ja som čistokrvný jako pes(netreba to asi komentovať,všetci vieme ako si práve židia potrpia na čistotu rasy,kde už som toto ja počul hmm?,aj to že žid môže byť uznaný za žida iba ak má z takej krve matku,teda je zrodený priamo z židovskej krvi).Takže chronologicky, po nájdení identity sa ožení (s pravdepodobne nežidovskou manželkou),zblázni sa,vylieči ho arijska kráska pričom sa v ústave vyžere zo 77 na 98kg(zaujímavy to úkaz pribrať 21kg,počas depresíí a psychóz z nemocničnej stravy),za rok a štvrť vystrieda 8 pracovných miest,rozvedie sa( s pravdepodobne nežidovskou ženou),potom ho bavia holky jako keď ludožravý tiger ochutná ludskú krv,pije,následne sa znova ožení(velmi pravdepodobné je, že už si našiel manželku z čistej a vyvolenej rasy,len pre ten klud duše..),zakladá úspešnú firmu(kde obchoduje do aleluja a všetci ho ctia a kto nie ,ten sa ho aspoň bojí),a na koniec sa chystá do Izraela kde chce ostať a požiadať o občianstvo a keďže je čistokrvný jako pes nemal by mať ani s tým problém.Takže neostáva len zaželat: šťastnú cestu „Žide arašide šmicere“ a vela ďalších dobrodružstiev v tvojom už tak veselom živote.
Postavy a udalosti v príbehu sú zmyslené a akákolvek podobnosť so skutočnými osobami a rasami je náhodná .
Rozhovor s psychiatrickým pacientem
Muj kamarád se zamlada zbláznil. Pamatuju se, jak se vrátil z pobytu na psy
chiatrii a řekl, že než znovu inzulinové šoky, to radši bude zdravý.
Po letech jsem si řekla, že se musím zeptat, jak to tehdy přesne bylo, co si
o své chorobe dnes myslí. Zvenku nahlíženo, je Martin 48letý muž, podruhé že~
natý otec tří detí, ředitel úspešné firmy, mezi kolegy oceňovaný (a mezi konkurujícími
kolegy obávaný) pro svou schopnost vymyslet a uvést na trh nový
produkt.
Jakou jsi mel diagnózu?
Mně nikdo diagnózu neřekl, ale myslím, že to podle tehdejší klasifikace bylo
295.7- schizofrenie paranoidní.
Co tě k té myšlence vede?
Před tím, než mi začali dávat kómata, jsem musel obejít takové to kolečko jako
predoperační vyšetrení, dělali mi EEG a tak. Oddělení jsem opouštel v doprovodu,
a když mi jednou dali duveru, sedl jsem si na lavičku, roztrhl jsem obálku
a něco jsem se o sobě dozvěděl. - Jinak moje doktorka ríkala, že mám "chorobu",
a byla na me moc hodná. Dlouho jsem pak za ní ješte docházel, pro mě to
byl vztah a to bylo strašně duležitý. - Předtím jsem měl jinou lékařku, vysokou,
strašne chladnou, ten chlad, to mě drtilo, po dvou měsících pobytu v Kateřinkách
najednou změna lékare a prišla taková milá usmevavá blondýnka, tahle
moje doktorka. Když jsem za ní prišel asi po deseti nebo patnácti letech, jen jí
ríct, že žiju, problémy pricházejí cyklicky, ale žiju, mám deti, funguj u, zeptal
jsem se, proc tenkrát ta zmena lékare. Ona rekla, že moje budoucnost byl invalidní
duchod, aže jí to pripadalo v tech mých dvaadvaceti škoda. Mela ze me dojem,
že kus nejakýho hlubokýho jádra ve mne je zdravej a že se pokusí o ty inzulinový
šoky. Byl jsem na oddelení, kde byla dlouhá tmavá chodba, mimochodem
trochu jak u nás ve firme, poslední pokoj byl pacienty obávaný, inzulínák, obcas
odtamtud byl slyšet chropot, pacouši pri tom vydávají zvuky. Za tu dobu byly
i prípady, že se lidi nedokázali probudit, pak si na pokoji v bezvedomí mrmlali
napojený na hadickách, ty ostatní to videj, nevím, možná je to dobre. - Já sám
jsem ke konci lécby jeden den zatajil, že mám horecku, protože jsem chtel mít
další šok už za sebou, a pak jsem byl taky k neprobuzení - poplach, kapacky,
nitroglycerin.
Jak došlo k tvé hospitalizaci?
Ten muj stav byl težce problémový. Já jsem nemohl ovládat emoce, vedel jsem,
že to není v porádku. To už jsem byl ženatý, Jana tím trpela, všichni, já nako-
nec taky. Psal jsem si na papírek, co nesmím delat, a dával si ho do kapsy, ale
nebylo to nic platné.
A co to bylo, co jsi delal?
Šílená patologická žárlivost do minulosti zahledená, pak taky obsese a anankasmy.
Já už pomalu nemohl vyjít z bytu, cojsem všechno musel delat. Prál
jsem si, aby to tak nebylo, tak jsem šel na vysokoškolskou polikliniku, to jsem
byl ve tretím semestru. Poslali me na psychiatrii, tam jsem docházel tak jednou
za ctrnáct dní, delali tam se mnou klasický vstupní veci, rorschacha a spol. Zacal
jsem tam chodit v ríjnu a jednou v listopadu mi doktorka rekla, že pro me
za pul hodiny prijede sanitka. - Tak jsem šel ješte do bufetu na vlašák a dal
jsem si malý pivo, to jsem sice nesmel, ale nejak jsem mel dojem, že si ho delší
dobu nedám. Pak prijeli a odvezli me.
Ty ses nebránil, nic jsi nenamítal?
Já jsem asi mel dojem, že to tak má být. Odvezli me do Katerinek, zrejme náhodou.
Já jsem nevedel, kam jedu.
Jak dlouho trval tvuj stav predtím a jak dlouho trvala hospitalizace?
Ty potíže byly asi rok a pul pred. Když jsem nastupoval do blázince, byl jsem
pul roku ženatý a meli jsme díte. Nastoupil jsem v listopadu se 77 kilo a propustili
me v cervenci príštího roku s 98 kilo. Na puvodní váhu jsem se dostával
težko. Propustili me z duvodu nepsychiatrických. Na oddelení propukla epidemie
salmonely, kdyby ne, tak jsem tam možná doted. Ti, kterí ji nedostali, šli
domu, když prislíbili, že budou mít samostatný záchod.
Jak probíhala léčba?
První mesíce jsem bral prášky, to byl hroznej stav. Tisercin, z toho mi bylo fakt
zle. Perfenazin, to nemyslíš na nic, ani na nemoc. Šílená únava, svalový bolesti,
zemská pritažlivost je v tu chvíli hrozná a provázená nevolností, jako silná
chripka. Nejhorší pro me bylo, že jsem nebyl schopen císt. To byl život v neživote.
Bez nálady a porád s tou silnou chripkou. Pritom jsem zatvrzele setrvával
v bludu. Prišel za mnou nejaký psychiatr, asi šéf oddelení, poprvé a naposledy,
vyzkoušet me, jestli bych nemohl být propuštený na svobodu. Já na to, že si dobre
uvedomuju, že je to nemoc, jen si ale myslím, že bych toho cloveka, na kterýhojsem
žárlil, mel zabít. - A pak se objevila ta hezká blondýnka, roztomilá a príjemná,
byl to strašne duležitej moment, když prišla namísto té hostilní zimní
královny. A zacala inzulinová kómata. První rychle nastupující efekt inzulinu
je, že jsi úplne zdecimovaná fyzicky. Upadneš do nevedomí, probereš se, úplný
VYcerpánía v hlave vymalováno. Pak ale s chutí odpocíváš. Je to úplnejinej pocit
než po práškách, tam ani odpocívat nešlo. Je to i trochu menší nuda, cást dne
jsi v kómatu a pak odpocíváš. Dostal jsem maximum - 40 až 50 myslím. Príjemné
taky bylo, že jsem byl prevelen do elitní roty. Predtím jsem byl na poko-
ji s hodne hlasitými nepríjemnými osobami, krkaly, funely, chrápaly. Jedin'
príjemný tam byl doktor teologie, který se o me staral. Pro inzulinová kórna/
byl limitní vek myslím 35 let. Bylo nás dvanáct na pokoji takhle mladých a v ráJ:n~
ci té skupiny se našly i osoby spríznené. Všichni byli mimorádne uhlý a docel
zábavný lidi. Po veceri, poslední jídlo bylo myslím v šest, jsme si povídali. Clo~
vek se i zasmál a dozvedel se spoustu úchylností. Nebyla to asi terapeutická k0-
munita, jak se popisuje, ale bylo to príjemné. Taky jsme meli úplne jiný vztah
k sestre. Drsnost toho procesu a ohrožení lidi stmelí. Pro ni to taky nebyla jen
rutinní práce, hezky s námi mluvila, po dlouhý dobe mi nekdo rekl "Marto".
Kolik jí bylo?
Asi jako mojí máme tehdy - tech petactyricet. Mela velký respekt a všichni jsm.e
ji meli rádi. Poslala nás na onen svet a zase nás z nej vyvedla, to je jak ve Starým
zákone. - Nikdo z tech kluku se do reálného života nevrátil.
Cemu to pricítáš, že ty ses vrátil do reálného života, a nikdo z nich ne?
Mel jsem štestí. - To asi nikdo nedokáže pojmenovat. Ti kluci meli ruzný stavy.
Jeden se držel v tramvaji a mel dojem, že ta ruka, která se drží, je cizí. Nevím..
Jak to bylo dál?
Pracovní zacátky byly strašný. To, že jsi venku, neznamená, že jsi vylécená. Nekdo
do tebe neco nasolil, investoval a ted to vyjde, nebo ne. Vantikvariátujsem.
si koupil sborník z psychiatrický konference. Inzulinový šoky pomáhají, ale oni
nevedí proc, muže to pomoct a nemusí. Doktorka mi ríkala, že když zmena po
inzulinu nenastane do pul roku, tak už asi nenastane. Fakt je, že lécebná péce
nebyla moc intenzivní. Meli jsme pracovní terapii, což znamenalo navlékáni korálku,
stereotypní práce, to nemužu dodnes, já nemužu ani psát na stroji. Ke
konci lécby jsem byl na tom jinak než na zacátku, nevím, jestli uzdravený, nikdy
jsem na to nemyslel a nikdo se me na to neptal, ale zmena základního pocitu
tam byla. Po propuštení jsem bral ješte Moditen depot, to byl taky hnus.
Asi mi to pomohlo, ale už bych to nechtel. - No, a ty pracovní zacátky. Byljsem
extrémne plachej, nejistej, nevedel jsem, jak komunikovat. Delal jsem v knihkupectví,
byl jsem tam strašne rád, strašne me to bavilo, sloužil jsem zákazníkum.
Mel jsem ale zvláštní vztah k ženským, pritahovaly me a pritahujou, a zároven
jsem mel pocit, že jsou to vyšší bytosti. Jednou jsem omylem vrazil do
kanceláre šéfový, když se prevlékala, ona me servala a já jsem z toho knihkupectví
odešel, nezvládl jsem to. Krátce jsem pak kopal na metru, byl jsem spokojený,
mel jsem svoji práci, krumpác, kolecko, to bylo dobrý, protože mi vubec
nešla komunikace. Ale bylo to v temnote a pod zemí, bál jsem se. Šel jsem delat
zememerice, to byly nenahraditelné zážitky.
To ani nevím, že jsi vyzkoušel tolik prací
.
Za rok a ctvrt jsem prošel asi osmi zamestnáními. Nabízeli mi cástecný invalidní
duchod, nevzal jsem ho. Postupne to šlo nahoru.
To ti nekdo ríkal – drž se v práci ,jak mužeš?
Ne. Ale - meli jsme díte, nemel jsem peníze. Myslím, že mám opravdu silnou
vuli.- Po tom roce a ctvrt jsem nastoupil jako sociální kurátor pro cigoše, což
byl v podstate postgraduál na komunikaci. Vyhodili me kvuli Charte - ne že
bych ji podepsal, na to jsem nemel odvahu, ale taky jsem nech~el prerušit kontakty
s kolegy, kterí ji podepsali, což po mne nadrízení chteli. Sel jsem delat do
strojního podniku, nemel jsem ale odborné vzdelání, takže každý prumyslovák
s maturitou byl muj šéf, což byli všichni. Taky mi vadilo vstávat v pul páté, to
ale není otázka choroby, to mi vadí dodnes. - Už jsem ale v tý dobe byl veselej,
bavily me holky. Dá se ríct, že za rok a pul po propuštení z kliniky jsem byl z problému
venku. Bylo mi triadvacet. Jednou za ctyri nedele jsem bral moditen, dva
dny po aplikaci to byl hrozný stav, tres, pocení, svalová slabost, myslím, že to
bylo na pracovní neschopnost, ale ta moje doktorka rekla ne, tak ne, a mela pravdu
- dalo se to prežít. Jenjsem se nedokázal dostat na svou váhu, to jsem si precetl
v tom sborníku, že jsou to vedlejší úcinky. - No, a pak už šel život jako
u ostatních lidí - rozvádel jsem se z duvodu, z kterých se rozvádí polovina manželství,
Jana mi byla neverná a nejak mela potrebu se mi k tomu priznat. Zacal
jsem pít, kašli na to, hlavne že je mír. Prišlo období, kdy jsem poznal, že všechno
muže být jinak. Predtím jsem mel první holku a myslel jsem, že s ní budu
porád. A ted jsem byl jako lidožraví tygri - jak ochutnaj lidskou krev, nezastavej
se. Tak jsem jel asi ctyri roky a pak jsem jeden den s temi ženskými nejak
prekrocil všechny meze. Byl jsem ze sebe úplne hotovej. Prázdnota. Mel jsem
najednou jistotu, že to musí skoncit, že chci trvalý, malomeštácký vztah, chci
chodit do práce a domu a trávit víkendy s rodinou.
Máš rodinu ajsi úspešný v práci. - Potíže máš ale porád?
S železnou pravidelností. Brezen a ríjen. Nastupuje to rychle, ranní pesimum,
lidi si myslí, že jsem naštvanej, já ríkám, že jsem unavenej, a pritom jsem depresivní.
Mám problém dovléct se do práce. Prestávám komunikovat, mám težce
pesimistickej pohled na život. Jsem najednou pripraven ke zmene. Mám rád
sportovní auta, to me neprešlo. V jednom tom mém období prišel soused, že se
rnu to auto líbí. Pro me byla tak strašná zátež se s ním bavit, že jsem mu ho radši
hned prodal. - Rozmetávám v té dobe rodiny - svoji i cizí. Ale je zajímavé, že
pravidelne expanduje firma, v breznu a ríjnu. A taky se vždycky ponorím do Starého
zákona.
Odkdy tyhle stavy máš?
Už na gymplu jsem zažíval nezvladatelnou nespavost.
Myslíš, že to muže souviset s tvým židovstvím?
Myslím, že to má souvislost s tím, že matka byla v Osvetimi.
Jakou souvislost? Ty jsi jako malý vedel, že jsi Žid?
Matka se k židovstvi nehlásila podobne jako vetšina poválecných Židu. Já jse
se s tím seznámil nevedomky. V roce 1956, to mi byly dva roky, jsme se Preste
hovali na sídlište, které se tehdy zacínalo stavet. Rostl jsem tam a kluci me bili
jak žito, pokrikovali na me "Zide arašide, šmicere", já nevedel proc. Až po ne-
kolika letech jsem se vzchopil k odporu, protovžejsem je prerostl, byl jsem velký.
Vubec jsem tomu nerozumel, i když jsme "Smicer" meli napsané na zvonku
bylo to jméno mojí babicky. Vedel jsem, že naši byli v lágru. Máma me sverila
babicce, ta me hlídala jako oko v hlave. Sama chodila do práce, vypracovala se
na šéfovou velkého obchodu, holka vlastne bez vzdelání. Já byl porád hlídanej,
babicka prišla o petiletýho syna, z padesáticlenný rodiny zbyly dve, bylo jasný,
že kolem me byla klec, aby se mi nic nestalo. Babicka mela družinu spolecnic
které prežily válku, navštevovaly se, co se pamatuju. Vyprávely si strašné prí-
hody, ale já se jako Žid necítil. Ony byly Židovky a já poslouchal, byl jsem vnuk,
malý kluk, pocit židovské identity jsem nemel. Pritom všichni mají císla - máma
si ho nechala odoperovat, a byly snedý, vypadaly jako Syranky - orlí nos, úzký
oblicej. Máma na fotkách byla echtovní, havranní vlasy, vypadala jak Anna
Franková
Kdy ses zacal cítit jako Žid?
Na gymnáziu jsem chodil s jednou kamarádkou, ona v sedmnácti studovala bibli
a venovala mi ji. Byla v kralické ceštine, pro me neznámá kniha. Pak už to šlo
rychle. Identitu jsem našel.
Bible ale tvorí soucást krestanské identity.
Nechápu, co s ní mají krestané spolecného. Nový zákon, Ježíš Kristus, to mi nic
neřiká, pripadá mi to školometský. Starý zákon je staroveký, má bourlivou krev,
všechno v nem je - víra, hrích, odmena, trest, pokání. Jeden kamarád delal výstavu
Chagalla, já jsem nejaké jeho listy koupil. Byla to iracionální investice.
Ale taky to tam všechno je. Jako ve Starém zákone.
Bible ti pomohla najít identitu. A cospolecenství?Vím, že tedjsi clenem výboru
jedné z židovských obcí. Jak to šlo, od bible do obce?
Do obce jsem v tech osmnácti zašel sám. Privítala me laskavá paní, která pozdeji
emigrovala. Nesl jsem rodný list matky - já jsem cistokrevnej jak pesa
hejkal sem, že chci vstoupit do obce, protože potrebuju modlitební knížky a tak.
Paní rekla, že mi to nedoporucuje. A pak privedla tehdejšího predsedu obce,to
byl krásný laskavý clovek, a ten mi modlitební knížku venoval,abych nemusel
vstupovat. Že budu mít jen víc problému. Ale já jsem na tom trval. Máma o tom
nevedela a ani by nesouhlasila. Babicka pro me mela velký porozumení, rekla
to všem tem mým tetám z jejího spolku - po holocaustu jsou všichni príbuznýajá
dostal spoustu knih,pekterý byly modlitební, švabachem psaný. Hebrejsky
jsem se zacal ucit sám. Zil jsem tricet let svoji vlastní diasporu. V synagoze ti
nikdo nepomohl. Vyvinul jsem svuj vlastní dialekt, takže si ted s nikým nerozumím.
Chystám se, že budu mín pracovat a najdu si ucitele hebrejštiny. Ucení
už nejde tak dobre jako pred lety, co se jeden den naucíš, je druhý den zase
nová látka. Znovu se chystám do Izraele. Tam je to ono. Než jsem tam poprvé
jel, bál jsem se, abych neprišel o iluzi. Prijel jsem do mesta, pred kterým me
všichni varovali. Postavili ho v roce 1960, lidi tam prijeli pracovat, nejsou to
modli1ové.Na alkohol nenarazíš, holcicky chodily v kalhotách, lidi byli zdvorilí.
A to má být výspa zkaženosti. Tak nevím. Stál jsem na míste, kudy šel Mojžíš.
Pocit byl neuveritelne silný - "to je naše zeme, tudy šli". Souvisí to s vedomím
domova. Naši doma ríkali "ano, do prvního problému jsme tady doma".
Pred válkou to nebyli Židi. Ríkali ,jsme prece Ceši a tohle Nemci neudelají".
Aukázalo se, že nejsme Ceši a Nemci to udelají. A po válce to pokracovalo. Zkonfiskovaný
majetek - ted prišly restituce, ale máma ani táta už ho nechtejí. Koreny
jsou porušený, utatý. Moje pripravenost ke zmene je hluboká. Mužu se za
hodinu sbalit a jít. Je to židovská úzkost, ahasverovská. - Chci si zažádat o izraelské
obcanství.
Poznámky k rozhovoru:
Ahasver: vecný Žid, který podle povesti bloudí neustále svetem. (Slovník spisovného jazyka
ceského, 1989)
Anankasmus (z rec. ananke nutnost): nutkavé jednání ci myšlení spojené s pocitem úzkosti.
(Vokurka, Hugo, 1998)
Diaspora (z rec. diaspeiro rozptyluji, z dia- a speiro trousím): rozptýlení národa, tak byla
oznacována ta cást Izraelcu rozptýlených po svete a žijících trvale mimo Palestinu. (Novotný,
1956)
Inzulinová kómata (mdloby navozené podáním inzulinu, dostaví se hypoglykemie): metoda,
která patrí mezi "šokové lécebné metody" v psychiatrii, se v soucasnosti již nepoužívá.
Indikována byla hlavne u schizofrenie, zvlášte paranoidních forem. "Výsledky znacne
závisejí na tom, jak brzy se pacient zacne lécit. Nejlepší výsledky jsou do pul roku od
pocátku choroby, po trech letech trvání onemocnení je prognóza již znacne nejistá. Kúru
lze též opakovat. ... Obávané je protrahované kóma, kdy se pacient po obvyklém postupu
nebudí, bezvedomí trvá i prí normální hladine krevního cukru hodiny i dny. Asi ve
20 %koncí letálne. Nekdy se po protrahovaném kómatu psychický stav velmi výrazne
zlepší." (Dobiáš a koL, 1976; Boucek a kol., 2001)
Moditen depot: psychofarmakon flufenazin užívané v depotní forme k udržovací lécbe nekterých
psychóz (napr. schizofrenie). Užívá se jako injekcní preparát, který umožnuje podávání
až jednou za ctyri týdny. Depotní (z fr. dépot sklad, z lat. depono ukládat) znamená
uložený, uskladnený a užívá se pro takové formy léku, které se podají do urcitého
místa a odtud se pomalu uvolnují; tak se znacne prodlouží pusobení léku. (Hynie, 1996;
. VOkurka, Hugo, 1998)
Nltroglycerin: nitrát, lék rozširující cévy, používaný pri akutní srdecní slabosti nebo jiných
stavech, které jsou výsledkem nerovnováhy mezi dodávkou kysh1m srdecnímu svalu a jeho
metabolickými potrebami. (Hrdina a kol., 1997)
Obs(Veoskeu(zrklaa,t. Hobu-goo,ko1l9o9, 8p)roti a sedo sedet; doslova posedlost): nutkání, nutkavá predstav a.
Perfenazin: je jedno z nejspolehlivejších neuroleptik v akutních fázích schizofrenního
mocnení, 5-10x úcinnejší než chlorpromazin. Patrí mezi incizivní (incize = rez, z latO~e.
caakeodlo.,b1ít9,9r7e)zat) neuroleptika, dobre pusobí na bludy a halucinace. (Hynie, 1996',Hrdínlna-
Ranní pesimum (z lat. pessimus nejhorší): pesimum jako nejhorší stav, obvykle stav.
hlubší deprese, se pri depresi dríve oznacované jako endogenní vyskytuje ráno a je neJvázeno
casným probouzením. (Vokurka, Hugo, 1998) pro-
Rorschach: "Rorschachova metoda", "Rorschachuv experiment" - švýcarský psychiatr H
man? ~o~schach,,?,dal roku 19,~1me~od~~~,ktero~ zprvu, po.užíval pri experimente~~
s vmmamm; nym Je "rorschach , sestavaJlcl z desetI tabulI s Jednobarevnymi a VÍcebrHevannýzmlíiceskkv,
1rn9a7m7i-,19ne8j4pr)opracovan.ejším projektivním testem osobnosti. (Benesch, 200~''
Synagoga(z rec. synagoge spojení, schuzka, ze syn- a ago ženu, vodím): židovská modliteb.
na. Místo židovských modliteb, obvykle samostatná budova, která je majetkem obce (viz
židovská náboženská obec) a je postavená za úcelem kažq,odenních modliteb. Casto je to
též stredisko obecní, vzdelávací a spol~censké cinnosti Zidu. Slovo je reckého puvodu
a používali ho pravdepodobne helénští Zidé jako ekvivalent pro "kahal" neboli "kehilu"
cili "kneset" - shromáždení, spolecenství. (Podle Ja'acova Newmana, Gavri'ela Sivana:
Judaismus od A do Z. Praha, Sefer, 1992.)
Terapeutická komunita (lécebné spolecenství): zpusob organizace lécebného zarízení nebo
oddelení, kdy se cílene podporuje spoluúcast pacientu na rízení, na plánovaných spolecných
aktivitách a na lécbe. (Kratochvíl, 1998)
Tisercin: psychofarmakon levopromazin má oproti chlorpromazinu vystupnované pusobení
sedativní a analgetické. Používá se i jako silné a dlouhodobé hypnotikum; na rozdílod
jiných neuroleptik ho lze použít i pri lécbe depresí. (Hynie, 1996)
Židovská náboženská obec: Obyvatelé každého vetšího sídlište tvorí "kehilu", obec. Obce
byly organizované politicky, místne i územne; rozhodovaly o nekterých právních sporech
u vlastních soudu, rozepisovaly a vybíraly dane, staraly se o zajištení ~ociálních služeb,
o vzdelání svých clenu apod. (Podle Tomáše Pekného: Historie Zidu v Cechách a na Morave.
Praha, Sefer, 2001.)